O knize: rok / - Nepamatujete si mě? - zamumlal jsem skrz zuby "Ne." Měl bych? – uchechtl se a dál se na mě dravě díval. Zatímco se na mě ohromeně a zmateně díval, vytrhl jsem se a utekl. Díky bohu, jachta nikam neplula, ale unášela se blízko břehu. Sůl slz se mi znovu usadila na rtech. Zbytek večera jsem probrečela a mluvila se svými budoucími dětmi: "Tvůj otec si ani nepamatuje tvou matku." Nikdy se nedozví, že jsem porodila. To se nikdy nedozví. Seru na podporu dítěte.